Tak nějak mi pořád nedošlo, že začala škola. Noví kantoři (mimochodem skvělí, nevim proč všichni při jejich odchodu po zazvonění nasupeně říkají "To je kráva", příležitostně slovo KRÁVA obmění za slovo DEBIL, a noví studenti s nezaujatým výrazem. V podstatě se nic nezměnilo, ani kluci. Bylo naivní doufat, že jim za ty dva měsíce něco přeskočí v bedně a oni budou normální.

Tak mě napadlo, že bych "přestěhovala" blog. Jsem si vědoma, že to dělají všichni, tudíž by to bylo neoriginální, ale potřebuju změnu. Ach, ten blogový stereotyp. Ale spíš se bojím o svou anonymitu, která stejně bude dřív, nebo později narušena. Mám to tu ráda, ale... :)

Tak, a je po prázdninách.

Poslední den jsem si užila velmi krásně. Chtěla bych vám doporučit film od Tarantina - Hanebný parchanti. Jeden z mála filmů u kterého se člověk nikdy nenudí, nikdy.

Už se těším na ty malé z primy. S těma je největší sranda :)

Nezbývá mi nic jiného než vám popřát hodně štěstí do nového školního roku!

Miluju třetí větu Měsíční sonáty

Dnes má svátek Evelína, což mi připomíná jednu z mých nejoblíbenějích knih útlého mládí - "Polní žínka Evelínka", jež mi idealizovala pohled dítěte na svět. Mé ideály dítěte se dávno rozplynuly a já mám zase nové, ještě více nereálné. Jeden z členů rodiny projevil své obavy o můj život romantika, prý se mám probudit a být větší realista. Ano, minula jsem se dobou... A jsem na to hrdá :)

Můj život bude za pár dní vytržen ze stereotypu prázdnin. Dva měsíce byla dlouhá doba. Až moc dlouhá doba na to probouzet se sama se svými myšlenkami a usínat s Kafkou, Puškinem a fotkou Freda Asteira v ruce, jenž je mým ideálem dokonalého chlapa. Asi bych si ho měla přestat idealizovat, jinak budu sama, doživotně. To budu i bez tak, protože najít fešáka v srdci umělcem a dobrého charakteru je nemožné. Jestli o nějakém víte, sem s ním.

Musím sem dát dvě scénky z filmu "Cesta do hlubin študákovy duše". Po pravdě, čtvrtinu mých prázdnin jsem strávila u tv stanice CSFilm.

Už dlouho jsem nepřidala článek do této rubriky. Tak abych vám zpříjemnila zbývající dny - studenty pochopitelně oblíbených - tu jsou:

1) Nat King Cole - Those lazy hazy crazy days of summer

Opravdu chytlavá písnička. A kdo začne zpívat refrén, má u mě malé bezvýznamné plus :)

2) Liza Minelli - Cabaret

...ze stejnojmenného muzikálu - Cabaret

3) The mamas and the papas - California dreaming

4) RHCP - Someone

Moje největší láska už od 7 let :)

5) BB Brunes - Dis moi

Asi se začnu učit francouzsky. Jen doufám, že to nedopadne jako s ruštinou...

Včera jsem měla tu čest být svědkem celkem vtipných událostí, hlavní role hrají:

Bábi č. jedna a

Bábi č. dva

. Zase jednou jsem zavítala na městský úřad. Když jsem stála asi 10 minut v řadě, které jsem byla jediným členem, přišla bábi č. jedna a povídá: "Jé, sorry, že jsem vás předběhla". S těmito slovy se postavila za mne. Dopadlo to tak, že mě stejně předběhla, pak mě pohladila po ruce a omlouvala se. Dávám jí přezdívku Vychytralá bábi č. jedna.

. Bábi č. dva si podmaňovala autoritu u slepic.

"Ták, holky, jdeme, jdeme!"

"Kam to lezeš? Sem pudeš, za mnou"

Vysloužila si ode mne přízvisko Šťastná bábi č. dva, která si užívá světa, na kterém je ták krásně. Šťastný toť život starých lidí. Někdy jim opravdu závidim!

Kdybych se nepodívala do kalendáře, ani bych netušila, že nám zbývá jen 11 dní. Těm vyvoleným (vysokoškoláci) cca měsíc a 10 dní. To by se mi taky líbilo. Praha, noční život (ve kterém se musí učit... sem tam nějaký alkohol, fantazii vám raději přenechám). Období na vejšce je nejhezčím obdobím studentovo. Zpět k 11 dním. Krom třídenního rodinného výletu nemám ani potuchy, co dělat. Mohla bych si už konečně koupit sešity, nebo pravítka, která mi věčně chybí. Ostatní případy ve školním blázinci mě už musejí nesnášet. Já vim, mě by taky nebavilo poslouchat "Puč mi pravítka, kružítko, tužku, ořezávátko a gumu" každý den.

Kdybych sem měla dát všechny nevydané songy RHCP, bylo by jich kolem 80.